Tým: Andrea Škopková (PF), Luděk Knorr (KTF), Yuliia Mohylda (PF)
Čím vás vaše téma zaujalo, proč jste se pro něj rozhodli?
V úplném počátku nás lákalo téma trochu jiné, ale související: otevřená data, tedy koncepce, která umožňuje volný přístup k datům, která se pak dají využít např. pro výzkum, ať už profesionální nebo občanskovědní. Přípravné řešeršování „otevírání vědy“ nás pak přivedlo k tématu vstupu juniorních vědců do výzkumu, procesu jejich formální kariérní přípravy.
A motivace jednotlivých členů? Asi vlastní zkušenosti. U mě (Andrea) to byla práce, při níž se jsem se zabývala mezinárodní spoluprací při realizaci vědeckých projektů. U Yuliie to byla vlastní zkušenost s doktorským studiem, které realizuje jednak v cizí zemi, jednak coby matka. U Luďka šlo o zájem pomoci studentům, a také přesah právě do koncepce Open Science/Open Data.
Co vás na tématu obzvlášť zajímá a jakým směrem se ubírá vaše mapování?
Výchozí bod našeho mapování je aktuální situace českých doktorandů, která podle dostupných statistik MŠMT není úplně ideální: studium dokončuje pouze polovina z nich. To má negativní dopady na celou společnost, jednak tak dochází k přímým i nepřímým ekonomickým ztrátám, dále to zpochybňuje funkčnost celého systému. Řada problémů je všeobecně známá a opakovaná – např. finanční otázka. Nás ale zajímají i specifické, konkrétní potíže, se kterými se studenti či jejich školitelé setkávají. Snažíme se tedy na celý systém nahlížet v širším měřítku a zachytit nejen potenciální rizika, ale i to, co funguje dobře a má smysl to podporovat (např. organizace, spolky či univerzitní pracoviště podporující doktorandy).
Zajímavost:
Původně v týmu mělo být více lidí, shodou okolností však studenti přišli o zájemce, kteří se sami potýkají s náročností doktorského studia, které je nutí dělat kompromisy ohledně jejich pracovních i zájmových aktivit.
Jednomu uchazeči nevyšel grant, takže akutně musí řešit financování svého projektu.
Druhému se úplně nedaří sladit studium s prací a zvažuje, jestli v něm bude pokračovat.
Obdobný feedback měl tým v začátku projektu i od další z uchazeček o zapojení do projektu - sama řekla, že: "trochu bojuje s tím, že musí řešit „přízemnější věci“ než projekt propagující společenskou odpovědnost".
Tým: Johana Kužílková (PřF UK), Ema Dvořáková (FZS UPCE), Barbora Mudrová (FF UK), Johana Němečková (FF UK), Dominiqe Hádek (Glossa s.r.o.)
"Naším tématem je traumatizace z porodu a proč k ní u nás v ČR stále dochází. Proč je tu stále spousta lidí, kteří mají z porodů zážitky, které traumatizují nejen je, ale i jejich blízké i dlouho poté," říká Johana z Přírodovědecké fakulty.
"Porod je velmi intimní zážitek, který je úzce spojený s tělem. A zároveň jde o silně institucionalizovaný moment, kdy se individuální prožitek setkává se systémem, který k němu ale přistupuje "hromadně". Je tu matka, která prožívá jedinečný a často emocionálně vypjatý okamžik svého života, který mění život jí i její rodině, a setkává se s lékaři a personálem, který má za sebou třeba 17 dvanáctihodinových směn za měsíc, což samozřejmě není optimální. Porodnický systém je v ČR významně přetížený," vysvětluje Ema, která se brzy stane porodní asistentkou a zažívá podobné situace na vlastní kůži.
"Hodně nás zaujalo, jak se v jedné události - v porodu - ukáže najednou mnoho bolestí celého systému. Běžně přijímané společenské standardy v rámci porodu najednou ustupují. Odhaluje se, jak k této situaci přistupují lékaři, porodní asistentky, rodina a partneři i matka sama. Každý z nich přichází s jinými očekáváními a protože nejsou pojmenovaná, stávají se místem střetu.
V začátku mapování jsme se hodně zaměřovaly na otázku traumatizace rodičky. Jak jsme ale postupně rozkrývaly další vrstvy tématu, ukazovalo se, že potíž leží silně právě v nastavení systému a dlouhodobém neúměrném přetížení zdravotníků. Rozhodně tedy není možné určit, že je jedna strana viník a druhá oběť. Jedná se o velmi komplexní téma s mnoha činiteli," shrnuje za tým Johana.
"Jedním z našich cílů je i upozornit na to, že příběhy žen o traumatických zážitcích z porodu, které je možné si přečíst třeba na internetu, mají vždy více aspektů a ne vždy se v nich odráží i perspektiva druhé strany," uzavírá Ema.
Tým: Martin Žežulka (PřF)
V éře úpadku tradičních náboženských a ideologických struktur je možné drastické dopady klimatické krize zprostředkovávané drobnohledem masmédií označit za významnou transcendentální zkušenost jednotlivců i dnešní společnosti jako celku. Nějak cítíme, že tento problém vychází z nás, z našich životních stylů, ale jsme příliš bezmocní, než abychom jej sami vyřešili. A tak si tísnivě žijeme, dokud to ještě jde. Snažíme se volat k zodpovědnosti politiky. Avšak tak jako neexistuje žádný globální lid, neexistuje ani žádná politická vůle z něj vycházející, která by se zhostila mobilizace zdrojů překračující deklaratorní rovinu jednotlivých států. Je však nutné nespokojit se s touto situací. Občané musí vzít věc do vlastních rukou. Klimatické hodiny na Letné jsou toho svědkem.
Je-li způsob spotřeby jedním z definičních znaků nás, obyvatel metropolitních regionů, pak může být konzumerismus také nástrojem umenšení naší bezmoci tváří v tvář všeprostupujícímu kontextu globální klimatické změny. Jsou to totiž především metropolitní regiony, vytvářející nadhodnotu a inovace oproti regionům periferie či globálního jihu, které dopady klimatické krize těžce zkouší. Právě postižené regiony či komunity by mohly mít užitek z ekologických projektů, kterým v principální rovině již etablovaný systém fair-trade ukazuje cestu.
Vystudoval jsem obor sociální geografie a regionální rozvoj a jsem přesvědčen, že problematika globální klimatické krize je mj. geografická. A to především ve smyslu vztahů jádra a periferie s nimiž se pojí organizace globalizované ekonomiky modelovaná do podoby tzv. globálních produkčních sítí. To, co mě v rámci problematiky globální klimatické krize nejvíce rozechvívá, je její schopnost důkladné relativizace řady téměř axiomatických konceptů naší společnosti. Co vlastně znamenají slova jako pokrok, regionální rozvoj, růst, či např. „konec dějin“ Francise Fukuyamy, když v jeho ideo-ekonomických propočtech chybí maxima dimenze životního prostředí?“
Tým: Dmytro Erdeli (FF)
Čím vás vaše téma zaujalo, proč jste se pro něj rozhodli?
Zajímám se o periferní regiony Evropy. V rámci tohoto projektu se zaměřuji na Albánii a její problematický vstup do EU. Podobné problémy bychom mohli najít ale i v Moldavsku, Bělorusku, na Ukrajině nebo v jiných balkánských státech. Jde o periferie Evropy, které mají překvapivě mnohem více společného než rozdílného. Tyto regiony jsou zdrojem nespokojenosti, nestability a konfliktů. Jsou také místem, kde se projevují největší problémy spojené s evropským systémem. Periferie Evropy jsou podobné portrétu Doriana Graye evropského blahobytu.
Má motivace je jednoduchá: když status quo není udržitelný a vypukne konflikt nebo jiný typ krize, je už pozdě uplatnit systémové změny a hledat nové přístupy. To, že prokrastinace je škodlivá pro jedince, už víme. Nyní musíme připustit, že prokrastinace v nadnárodním, globálním životě není o nic méně nebezpečná. A její důsledky jsou navíc globální. Problémy na periferii se zdají být málo významné, ve skutečnosti ale nejčastěji vedou k explozi a vtáhnou vše a všechny kolem do víru katastrofy. Identifikace a prevence těchto problémů je investice, která je cennější než peníze.
Co vás na tématu obzvlášť zajímá a jakým směrem se ubírá vaše mapování?
Zajímá mě integrace Albánie do EU, zejména její stagnace v tomto procesu. Moje mapování se zaměřuje na střet těchto dvou nerovných společenských a hospodářských systémů a vysvětluje, proč integrace není úspěšná.
Tým: Andrea Rychnová (PřF), Barbora Bryndová (PřF), Anežka Hálová (ETF), Vendula Kamlerová (FF), Eliška Selinger (3.LF)
Čím vás vaše téma zaujalo, proč jste se pro něj rozhodly?
Již od počátku jsme věděly, že se chceme ubírat směry různých životních stylů. Nejdříve jsme se chtěly věnovat cukrovce II. typu a když se při počínajícím mapování v tématu čím dál víc začínala objevovat obezita, rozhodly jsme se zaměřit na ni. Chtěly jsme vědět, jak je celá situace řešena (pokud vůbec nějak), když jsou všude kolem nás zprávy o alarmujícím počtu nárůstu obezity již v útlém věku.
V týmu je nás pět a hledaly jsme téma, které nám je (i když třeba každé jinak) v něčem blízké. Tím se postupně stala právě obezita. Některé z nás zajímala fyziologická stránka - biologické procesy, které se v těle mohou odehrávat. Další pak třeba ve společnosti zakořeněné návyky a chování ohledně příjmu potravy.
Co vás na tématu obzvlášť zajímá a jakým směrem se ubírá vaše mapování?
Zajímá nás právě řešení a podmínky pro rozvoj či zlepšující se tendence v Českém zdravotnictví, nebo i ve školách. Zároveň jsme se naše mapování snažily směřovat i na psychickou stránku jedinců a společenský kontext, protože nám bylo jasné, že to není jen o samotné nadměrné konzumaci jídla.
Aktivity spojené se soutěží Map the System probíhají v Kampusu Hybernská
► Adresa
Hybernská 4
110 00 Praha 1
E-mail:
